Spolek „Vltavan“ v Praze je nejstarším profesním spolkem s nepřetržitou činností od doby svého založení, a to od 11. června 1871. Zároveň je nejstarší ze čtyř vltavanských spolků, (Davle založena roku 1897, Štěchovice roku 1898 a Purkarec založený roku1902 ).

 Oslavy 155 let trvání spolku se konaly v sobotu 13. června v pražském Podskalí a na náplavce u železničního mostu. Jsou to místa historicky spjatá s voroplavbou, šífařstvím, dřevařstvím a dalšími profesemi „lidí od vody“. Zde převážně končily vory z jižních Čech, zde se vykládaly šífy přivážející zboží a materiál pro Prahu.

Spolek „Vltavan“ v Praze vznikl jako „Vzájemně se podporující spolek plavců (vorařů a šífařů), rybářů a pobřežných“. Povolání plavců (vorařů) a šífařů bylo totiž velmi nebezpečné, a proto vážné úrazy, často i smrtelné, nebyly výjimkou. Smyslem spolku „Vltavan“ bylo podporovat plavce, členy spolku, kteří již nemohli vykonávat svoji profesy, sirotky a vdovy plavců. Proto členové spolku (bratři Vltavané) z každé výplaty přispívali do spolkové pokladny na tyto účely. Spolek také pořádal kulturní akce, plesy a zábavy, ze kterých si zajišťoval prostředky na svoji činnost.

Spolek „Vltavan“ se do dnešních dnů zabývá udržování tradic voroplavby, šífařství, paroplavby a dalších témat spojených s životem u řeky Vltavy. Jedním z úspěchů, na kterém se Vltavané podíleli, byl zápis vorařství na evropských řekách na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO, na kterém se podílelo, vedle České republiky, i dalších pět zemí:  Německo, Rakousko, Španělsko, Polsko a Lotyšsko. 

Na Výtoni (jejíž název vznikl od „vytínání klád“ jakožto cla), má pražský spolek „Vltavan“ sídlo v budově Podskalské celnice. Tato budova z 16. století je součástí Muzea Prahy a o víkendech si zde můžete prohlédnout zajímavé expozice o zmizelém Podskalí, voroplavbě a životě na Vltavě. 

Na minulých oslavách trvání spolku, v roce 2021, byl Městské části Praha 2 udělen certifikát od mezinárodní vorařské asociace IATR a byla vyhlášena vorařskou obcí.

Nad letošními oslavami převzal záštitu starosta Městské části Praha 2 Jan Korseska. Jako člen Spolku „Vltavan“ v Praze se zúčastnil slavnostního programu v typickém vltavanském kroji – červenobílé košili s modrým sakem, bílými kalhotami s červenou šerpou a kloboučkem s modrou stuhou.

Program byl zahájen ranním budíčkem. Hudebníci z dechová kapely Křídlovanky s menším průvodem sester a bratrů Vltavanů procházeli ulicemi Podskalí a zvali obyvatele na celodenní oslavy. Poté byla u Podskalské celnice vztyčena státní vlajka za doprovodu státní hymny a k pomníku plavcům – vorařům byla položena kytice.

Návštěvníci oslav z bratrských vltavanských spolků z Davle, Štěchovic a jihočeského Purkarce byli přivítáni na náplavce u železničního mostu, kde bylo hlavní místo konání oslav. Přivezli s sebou i druhou hudbu – kapelu Milana Zemana. Přicházeli též hosté ze spřátelených spolků – baráčníci, zástupci Jednoty kominíků v Praze a Dělnické besedy Havlíček z Řevnic.

Postupně se řadil slavnostní průvod s mnoha praporečníky a vlajkonoši a po 10 hodině se dlouhý průvod za doprovodu dvou střídajících se dechových kapel vydal na pochod přes Rašínovo nábřeží Podskalím. Zastavil se u domu na Rašínově nábřeží č. 40, který stojí na místě bývalé hospody „U Hejduků“, kde byl Spolek „Vltavan“ v Praze 11. 6. 1871 založen. K pamětní desce byla za hudebního doprovodu zavěšena kytička na paměť Vltavanu.

Průvod pokračoval na náměstí Pod Emauzy, kde u pomníku hrdinům I. sv. války, „vítězným synům Prahy“, starosta Prahy 2 Jan Korseska a Vltavané položili věnce.

Při zpáteční cestě se průvod rozdělil – část průvodu pokračovala na výroční valnou hromadu do gymnázia v Botičské a ostatní se vraceli zpět na náplavku. Na výroční valné hromadě byly za účasti předsedů bratrských vltavanských spolků a spřátelených organizací předávány čestná uznání za činnost ve spolku, čestné členství a zlaté odznaky členům a ocenění sponzorům.

Byla přednesena zpráva o činnosti spolku a také přečten dopis od prezidenta Mezinárodní vorařské asociace IATR Dr. Franka Thiela. Probošt vyšehradské kapituly Mons. Jan Kotas posvětil věnce, které byly poté rozvezeny na olšanský hřbitov k hrobu F. Dittricha, na vyšehradský a podolský hřbitov.

Předsedové spolků podali zdravice a předali dary Spolku „Vltavan“ v Praze. Jak už bývá vltavanskou tradicí, bylo odhaleno také výroční tablo s fotografiemi sester a bratrů Vltavanů.

Druhá část průvodu pokračovala na náplavku, kde bylo připraveno občerstvení a tři historické lodě pro projížďky na Vltavě. Ty vzbudily velký zájem a po celé odpoledne se návštěvníci mohli svézt s kapitány lodí Artemis, Lady M. a Amigo.  Děkujeme bratrům Davidu Houškovi, Petru Brzákovi a Karlovi Mikšovskému za tento příjemný zážitek na vltavských a zároveň vltavanských vlnách.

Náplavka ožila hudbou a tancem. K 155. výročí Spolku „Vltavan“ v Praze byly vydány pohlednice a výroční turistická vizitka s ilustrací bratra Tomáše Daňka.

Počasí, které ráno pokazilo přípravy, se nakonec umoudřilo a akci přálo, návštěvníci se rozcházeli až po 19. hodině.

Děkujeme všem sponzorům za jejich podporu: MČ Praha 2, a společnostem Komwag, DAP, PVS, Pražská vodohospodářská společnost, Pražské vodovody a kanalizace.

Děkujeme též dlouhodobým partnerům: Povodí Vltavy, Muzeu Prahy, Pražské paroplavbě, TCP a Vyšehradské kapitule.

Děkujeme všem, kteří pomáhali s dlouhodobými přípravami této mimořádné akce.

Oslavy výročí Spolku Vltavan v Praze v médiích:

https://prazsky.denik.cz/galerie-spolek-vltavan-slavi-155-let-sve-existence-na-naplavce-i-na-lodich/?back=3985080720-2784-63&photo=9

https://www.novinky.cz/clanek/domaci-zpravy-hlavni-mesto-praha-foto-nabrezi-pod-vysehradem-ozilo-barvami-vltavan-slavil-155-let-40583101?fbclid=IwY2xjawSbX15leHRuA2FlbQIxMABicmlkETFQc09INEJUbGVuVFJqc0xlc3J0YwZhcHBfaWQQMjIyMDM5MTc4ODIwMDg5MgABHrpArvpc812nuBxXHIiUp60pRcjWvDj_e3-9ZeNe1W10nIBsnY0bPJIGTzoo_aem_VmE_SYznB1BsytSD7v6h7g

Stálé expozice vltavanských spolků najdete v Muzeu Vltavanu v Davli a v Síni voroplavby v jihočeském Purkarci, také doporučujeme navštívit o víkendech v Praze na Výtoni Podskalskou celnici Muzea Prahy.

Kromě toho během léta můžete navštívit zajímavé výstavy na téma Vltava, voroplavba, Orlická přehrada, a to:

V galerii Stavební fakulty ČVUT probíhá výstava fotografií „Plavali plavci malou vodičkou“, více informací najdete ZDE

(Fotografie otavských plavců v záhlaví tohoto příspěvku je právě z této výstavy ze sbírek Národního zemědělského muzea.)

Putovní výstava ČVUT „Vltava – proměny historické krajiny“ je přes léto instalována v Muzeu staré Vltavy v Chotilsku, více informací ZDE.

V Prácheňském muzeum v Písku probíhá výstava Orlík a Stehlík, malovaná reportáž o budování Orlické přehrady. Více informací ZDE.

Českou republiku na setkání zastoupily spolky Vltavan Purkarec, Vltavan Štěchovice, Vltavan Davle a Vltavan Praha. Jejich účast navázala na dlouhodobou práci českých vltavanských spolků, které pečují o uchování vorařských tradic, řemeslných znalostí i spolkového života spojeného s řekou Vltavou.

Význam české účasti podtrhuje skutečnost, že vorařství je od roku 2022 zapsáno na Reprezentativním seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO.

Součástí programu byl také mezinárodní kemp mladých vorařů. Českou republiku zde zastupoval silný tým mladých účastníků, kteří měli možnost poznat vorařství přímo v praxi, a to od tradiční stavby vorů až po spolupráci na řece. Akce podpořila zájem mladé generace o toto kulturní dědictví a zároveň ukázala, že vorařství je spojené nejen s historií, ale i s týmovou prací, odpovědným přístupem k přírodě a mezinárodním přátelstvím.

Pro české voraře má letošní účast zvláštní význam také proto, že příští ročník mezinárodního setkání IATR bude hostit Praha. Česká republika tak bude mít příležitost představit vorařské dědictví, tradice vltavanských spolků i význam zápisu v UNESCO domácí i zahraniční veřejnosti.

Oslavy tohoto nejstaršího (jak vltavanského, tak profesního spolku s nepřetržitou tradicí do dnešní doby) se konají v pražském Podskalí a na náplavce u železničního mostu. Jsou to místa historicky spjatá s voroplavbou, šífařstvím, dřevařstvím a dalšími profesemi „lidí od vody“.
Na Výtoni,v bývalé dřevařské celnici, jejíž název vznikl od „vytínání klád“ jakožto cla má Spolek Vltavan své sídlo.
Spolek Vltavan v Praze vznikl v červnu 1871 jako „Vzájemně se podporující spolek plavců, rybářů a pobřežných“ pro řešení sociálních a zdravotních problémů, které přinášely profese spojené s prací na březích i hladině řeky Vltavy.
Na minulých oslavách trvání spolku, v roce 2021, byla Praha 2 vyhlášena mezinárodní vorařskou obcí.
O historii a tradici Spolku „Vltavan“ v Praze si můžete více přečíst na https://vltavan.cz/o-nas/vltavan-praha/ a na https://www.vltavan-praha.cz/ .

Těšíme se na setkání s vámi u Vltavy!

Vltavská štafeta jako součást projektu Vltava slavná & a splavná probíhala od začátku července až do listopadu 2025, od pramenů Vltavy na Pražský Hrad, a poté až k soutoku Vltavy s Labem. Zapojily se do ní stovky štafetářů a desítky organizací. Voda z vltavských pramenů putovala všemi možnými, a často až neskutečnými způsoby, po vodě, kolem vody, pod vodou i nad vodou. 

4. září 2025 doputovala vltavská štafeta na vorové tabuli spolků VLTAVAN a na parníku až na Kampu, odkud byla přenesena do Jízdárny Pražského hradu. Přelitím vody z kapsle do nádherného skleněné srdce vyrobeného firmou Lasvit byla zahájena výstava „Vltava slavná & splavná“, uspořádaná Národním památkovým ústavem. Výstava byla otevřena veřejnosti od 5.září 2025 do 4. ledna 2026.

Je nám ctí, že vltavanské spolky byly osloveny k zapojení do Vltavské štafety, a to na několika jejích etapách. Vltavané připravili následující části Vltavské štafety: Den s purkareckými voroplavci dne 2. srpna 2025, Poctu sv. Janu Nepomuckému 17. srpna v Třebenicích, vázání vorové tabule ve Štěchovicích 30.-31. srpna, splutí voru ze Štěchovic do Davle a akci „Davle volá na palubu!“ 2. září. Dne 3. září vor vyplul směrem ku Praze a 4. září ukončoval Vltavskou štafetu voroplavbou v Praze, z Podolí na Náplavku, za účasti manželky prezidenta, paní Evy Pavlové. Přímo před Jízdárnou Pražského hradu, kde se navečer téhož dne konala vernisáž výstavy Vltava slavná & a splavná, byli Vltavané z Prahy, Štěchovic, Davle a Purkarce slavnostně nastoupeni ve svých stejnokrojích a poté zúčastnili se vernisáže výstavy. Na výstavě bylo k vidění mnoho obrazů s tématem voroplavby a z archivu vltavanských spolků se návštěvníci mohli seznámit s obrazy „Tančící Vltavané“ Václava Koutského a „Hry na zamrzlé Vltavě“ Jaromíra Wíša a také se sochou plavce – voraře od Klementa Lorence.

Vorová tabule z Vltavské štafety byla po celé září ukotvena na náplavce u Železničního mostu jako exponát Muzea Prahy a byla doplněna audiovizuální instalací v rámci projektu V.O.R. Muzea Prahy. Také návštěvníci festivalu Poznej Vltavu si dne 28.9. mohli prohlédnout vor a potkat se s Vltavany, a to hned v blízkosti Podskalské celnice, sídla Spolku Vltavan v Praze. V Podskalské celnici byly uspořádány komentované prohlídky muzea s expozicí „Zaniklé Podskalí a život na Vltavě.“

Krásné ohlédnutí za Vltavskou štafetou přináší následující videoreportáž:

Od začátku července probíhala Vltavská štafeta a kapsle s vodou z pramene Vltavy putovala na Vltavě, kolem Vltavy, a to všemi možnými způsoby. 

S Vltavany se Vltavská štafeta setkala již v Purkarci 2. srpna na Dnu s purkareckými voroplavci. V dalších dnech štafeta doplula na Slapy a v neděli 17.8. se ocitla dokonce pod vodou! A pak nemohla minout důležité místo na Vltavě, sochu sv. Jana Nepomuckého v Třebenicích pod Slapskou přehradou (oblast bývalých Svatojánských proudů, obávaného i milovaného místa plavců). Zde od 16 hodin se konalo setkání Vltavanských spolků, hasičů a všech lidí od vody.

O dalším víkendu se Vltavská štafeta dostala do Spolku Vltavan ve Štěchovicích a hned další sobotu, 30.8. jste mohli právě ve Štěchovicích vidět vázání vorové tabule původní technologií. Ze Štěchovic vyplul vor 2.9. do Davle, kde se konala akce „Davle volá na palubu“. Následující den, 3.9. vor vyplul směrem ku Praze do Prahy. Vrátným voru byl Jan Pöschl ze Spolku Vltavan v Purkarci. Vpodvečer vor zakotvil v Podolí. Významným dnem byl závěr Vltavské štafety, velké finále ve čtvrtek 4.9. Vor doplul k Jiráskovu mostu a vezl vzácného hosta, paní Evu Pavlovou. Na Rašínově nábřeží bylo na parníku Vyšehrad otevřeno Muzeum paroplavby a parník Vltava pokračoval ve Vltavské štafetě směrem ke Kampě. Kapsle s vodou z pramene Vltavy se dostala až na pražský Hrad, kde byla slavnostně zahájena mimořádná výstava „Vltava slavná & splavná“

Podrobnou mapu Vltavské štafety a aktuální reportáže z ní najdete na stránkách projektu Vltava slavná a splavná www.vltava2025.cz

Záštitu nad plavbou voru ve Vltavské štafetě převzalo Povodí Vltavy, s.p. 

V těchto dnech probíhá příprava klád na stavbu vorové tabule ve Štěchovicích. Náročné práce na odkorňování klád se ujali žáci Střední odborné školy Jarov pod vedením bratra Petra Voráče, učitele odborného výcviku na této škole a zároveň místopředsedy spolku Vltavan v Davli.

Takto připravené klády budou pak na konci srpna vázány do vorové tabule. Průběžně budeme přinášet reportáž o této mimořádné příležitosti, vidět v dnešní době vor postavený původní technologií.

Houžve neboli dřevěná lana pro vázání voru byly připravovány již v březnu – viz aktualita https://vltavan.cz/aktuality/vltava-slavna-splavna-a-vltavan/

O této zajímavé akci připravili reportáž včetně rozsáhlé fotogalerie bratři Stanislavové Vondráčkové ze Spolku „Vltavan“ v Praze:

Setkání jsme se, jako Vltavan Čechy, člen IATR, rozhodly zúčastnit. Popis krásné akce je veden z pohledu vděčného účastníka zájezdu bez znalosti hlubších informaci z IATR a samotné organizace zájezdu. Organizaci si vzala na starost Hanka Peštová, sestra kultura z Vltavanu Davle a již v lednu nám zajistila letenky na let do Barcelony a následně ostatní nutnosti.

Čtvrtek 15.5.2025 – cesta a zahájení setkání

Všech 19 účastníků zájezdu se setkalo na Ruzyni ve 4 hodiny ráno. Odbavení a let do Barcelony proběhl bez potíží. V Barceloně na nás čekalo veliké překvapení z nečekaného setkání s našimi mladými bratry, kteří se právě vraceli stejným letadlem z programu Erasmus organizovaného IATR pro všechny mladé plavce z členských zemí asociace. Po společném focení jsme opustili celní prostor a vydali se na cestu do Laspuñi. Cesta proběhla, až na malé zdržení (1-2 hodiny ), bez problémů. Odpoledne jsme již byli ubytovaní v pohledném hotelu v obci Escalona, která je hned u řeky Cinca vzdálené asi 2 km od Laspuñi, kde byly na programu hlavní oslavy.

Po ubytování se šel někdo projít k řece, zkontrolovat postavené vory, někdo odpočíval na pokoji a někdo už se začal veselit na příjemném dvoře hotelu, kde jsme také vyfasovali taštičky s programem setkání, dalšími informačními letáky o setkání, o blízkém okolí a také s krásným tričkem. Na pokojích na nás čekala nádherná kniha o místním plaveckém řemesle doplněná krásnými fotografiemi. Večer jsme se ustrojili do krojů a šli na společnou večeři, kde bylo mezinárodní setkání oficiálně zahájeno. Po večeři následovalo veselí s diskotékou ve sklepení hotelu.

Pátek 16.5.2025 – výlety za historií a kulturou, večerní zábava

V pátek nás čekala historie a kultura – bylo nám nabídnuta volba mezi návštěvou místní vodní elektrárny a hudebním muzeem. Byl jsem součástí skupiny zajímající se o vodní elektrárnu. Prohlédli jsme si zajímavý systém přečerpávací elektrárny. Po podrobném výkladu v anglickém jazyce, podaným sympatickým mladým mužem, jsme byli pozváni na malé občerstvení s kávou, pivem, vínem a různými zákusky.

Následoval přejezd do kláštera San Victorián, cesta úzká, točitá, příkrá a s nádhernými výhledy na hory a údolí. Klášter San Viktorián původem již v 6.st. je jedním z nejstarších klášterů na území Španělska, ne-li nejstarší (https://elpueyodearaguas.com/). Byl značně poškozen při občanské válce, a tak krovy, střecha a pobořené zdi musely být znovu vybudovány. Po prohlídce s průvodcem následoval krásný koncert místního pěveckého sboru. Po pěveckém přídavku, který jsme si potleskem vyžádali, následovalo další občerstvení, opět pivo, víno, sýry, šunka a pečivo. Vše velmi chutné!

Poté se vracíme do Laspuñi, kde nás čeká pozdní oběd. Po vytrávení se část účastníků odebírá na strmou cestu ke kostelu, kde dochází k „posvěcení houžve“, osobně jsem tam nebyl, ale takto jsem pochopil účel cesty ke kostelu. Veselení pokračovalo až do večera, kdy po večeři dochází k předávání darů od návštěvníků, organizátorům setkání. Naše delegace předala na SOŠ Jarov vyrobený model předáku. V pozdních nočních hodinách jsme mikrobusy odváženi do hotelu ve skvělé náladě.

Sobota 17.5.2025 – plavba vorů, průvod městem a večerní zábava

V sobotu ráno jsme dostali informaci, že se máme obléknout do krojů již na snídani. Po snídani jsme se vypravili po svých, k nedalekému mostu, kde byly uvázány 4 vory, šlo vždy o dvě tabule svázané hodně napevno houžvemi (z listnatých stromů ), střihy se pravděpodobně nepovolují.

Vpředu veslo, vzadu veslo, uprostřed 1,5 metru vysoká dřevěná vidlička se zavěšenou vepřovou kýtou. Vořiny se neprovlékají, ale přivazují se k seshora otesaným kmenům houžvemi. Vesla upevněná mezi dvě, na vor kolmé větve, ze spodu podvázané houžvemi, aby bylo veslo o ně opřené ve výšce, jednoduší nožice. Vesla bez poutka, zatěžují se kameny. Jak jsme mohli pozorovat, vesla tamní voraři používají ke srovnávání směru plavby, vor se během plavby hodně stáčí. Posledním postřehem je délka sochorů, bidla jsou krátká, zhruba 1,5 m, řeky jsou tu mělké, alespoň Cinca, kterou jsme měli možnost zhodnotit.

Po příchodu účastníků proběhla polní mše, se sv. přijímáním a zpěvy. Následovala svačinka v podobě červeného vína, pečiva se šunkou a fuetem. Mohli jsme ochutnat i sušené přední půlky ryb i s hlavami.

Konečně se dostalo na odvázání vorů a jejich odplutí do městečka Aínsa. Před odplutím probíhalo velké focení všech se všemi, hlavně na vorech. Poté, co jsme vory vymávali, nás naložili do autobusů a dovezli do městečka Aínsa, kde se už na mostě tvořily zástupy lidí, čekajících na velkou slávu, připlutí vorů. Společně a netrpělivě jsme čekali, až uvidíme první vor v zatáčce nad městem. Nakonec jsme se dočkali pouze třech vorů, jeden během plavby havaroval, ale naštěstí se nikomu nic nestalo.

Opět nastalo velké focení, naše vltavanské kroje budily velký zájem a neustále se chtěl někdo s námi fotit. A už se začal řadit průvod pro pochod městečkem na místní hrad. Na čele průvodu šly maškarní masky tvořené místními zdravotně postiženými mladými lidmi, kteří nám na konci průvodu s radostí a veselím utvořili slavobránu, kterou jsme prošli do velkého stanu připraveného pro podávání společného oběda. Průvod procházel krásnými uličkami s mnohými schody, výstup byl velmi náročný a byli jsme rádi, když jsme se dostali na vrcholek. Po obědě následovalo předání štafety pořadatelské země, Španělé předali štafetu Lotyšům.

Následoval odjez do hotelu a příprava na závěrečnou společnou večeři. Na večeři do Laspuñi nás odvezli autobusy, kde jsme museli pár minut postát před stany, než nás vpustili k připraveným stolům. Po vydatné večeři, panáčku kořalky na vytrávení a zmrzliny pro chuť, začala trochu nekonečná děkovačka. Byla dlouhá a všichni jsme již netrpělivě čekali na koncert místní hudební skupiny, kterým celý program mezinárodního setkání vorařů oficiálně skončilo.

Neděle 18.5.2025

Poslední den jsme měli na programu již jen balení a vyklizení pokoje a čekání na autobus do Barcelony. Ten nakonec přijel až v 12:30 místo v původních 11 hodin. Takto jsme jeli na letiště na poslední chvíli, a tak na letišti, kde jsme to neznali, zavládla trochu panika, ale vše nakonec dobře dopadlo a let jsme bez problémů stihli. Do Prahy přiletěli na čas.

Účast na setkání Mezinárodní vorařské asociace se nadmíru vydařila, výborné ubytování i počasí nám přálo. Nakonec také musíme poděkovat jak organizátorům ze Španělka, tak i těm našim, kteří se podíleli na organizaci naší cesty.

Stanislav Vondráček st. a Stanislav Vondráček ml., Spolek Vltavan v Praze